Když jsme se před dvěma lety (2001) chystali poprvé do Roháčů, byli jsme plní zvědavosti, ale také nepříjemné nejistoty,jak zvládneme zimní podmínky. Nevytyčili jsme si o nic menší cíl, než přechod hřebene od Bielej skaly(1316m).Další rok na to jsme se sem vrátili, a to hned dvakrát.V uplynulé zimě jsme byli v Roháčích znovu ,na dlouhý čas naposledy. Ne že by nás omrzely, pokaždé byly krásné jinak, ale jaksi se začal vytrácet pocit onoho vzrušujícího mrazení z neznámého…
Je polovina února a my začínáme stoupat od horárně Biela skala.Stezka nás vede na hřeben, jsme však ochuzeni o jakékoliv vizuální vjemy, protože se topíme v mlze. Cestu nám zpestřují Radové skály, kde je místy třeba zapojit i ruce. Začíná padat nepříjemný, mrznoucí sníh ,my však pokračujeme, ale ztrácíme značku, tak vytahujeme busolu. Zjišťujeme, že jsme v okolí Sivého vrchu(1804m), za chvíli rozlišujeme za našimi zády jeho obrys a rozhodujeme se postavit stan.(Následující zimu jsme S.vrch nastupovali za pěkného počasí z opačné strany a podivovali jsme se,jak je strmý a nepříjemný). Cepíny upravujeme plochu pod něj, a protože začíná foukat, následně ho pečlivě obkládáme vysekanými kusy sněhu. Jsme rádi, když konečně můžeme zalézt do spacáků.Z postupující nocí se ale nemůžeme dočkat, až se z nich zase vyhrabeme…(každá noc pak probíhá stejně-několik probuzení v důsledku pocitu chladu,z následným úsilím opětovného navození spánku). Ráno je nádherně(přesně jako další dva dny)-naproti ze zdvihají Kozie chrbty, proti směru pochodu pak hřeben Nízkých Tater.Do sedla Pálenice(1570m) a částečně až na její vrchol, vede stezka klečí, avšak je málo sněhu, takže postupujeme vcelku rychle. Na Brestovej(1902m) se nám poprvé skytá pohled na centrální část hřebene. Pod Salatínem(2047) poprvé nazouváme mačky, pomůcku, bez které je zimní přechod nemyslitelný a bereme do rukou cepíny.(Za Salatínem je poslední vhodné místo na stany,kterých je dotud po celé délce trasy mnoho) Před prvním exponovanějším úsekem-Skriniarkami poprvé rozpouštíme sníh a doplňujeme tekutiny(v zimě si organizmus žádá větší přísun vody, proto pozor na dehydrataci, rozhodně je dobré mít sebou termosku (tekutina nezamrzne), protože ne vždy je pohodlné připravit si nápoj ze sněhu,je fajn také nepodcenit stravování během pochodu). Stopa je prošlápnutá, nemáme problém z orientací a tak si Skriniarky užíváme. (Když tomu tak není, jako se nám stalo,jdouc opačným směrem z Baníkovského sedla, hřeben se stává pomalejší a nebezpečnější). Pod Spálenou(2083m) se dostavuje komplexní únava. Na Pacholu(2166m) vystupujeme sílou vůle-někoho bolí hlava,jinému je na blití…Pocit spokojenosti po příchodu do Baníkovského sedla musíme odložit-je třeba upravit jednu z mála vhodných plošin pro stan.Slunce zapadá a chlad znásobuje ostrý vítr.( následující zimu jsme na Baníkovské sedlo nastoupili z Jalovecké doliny,dorazili jsme tehdy po boji už skoro za tmy, a uvítal nás opět neskutečně silný vítr. Postavit za těchto okolností stan, ale hlavně ho v noci udržet byl v obou případech úkol věru nelehký, proto jsme se dohodli, že v Baníkovském sedle už nikdy zimní noc nestrávíme.)K dobru dne je třeba přičíst fakt, že jsme cestou nikoho nepotkali, což nebývá pravidlem.Z novým jitrem nás čeká nejzajímavější část hřebene. Baníkov(2178m) má příkrý svah,na jistotě nám přidávají hluboké stupy,kocháme se vrcholovými pohledy. Za ním se stále častěji objevuje skalní terén,s kombinací sněhu a ledu.Hřeben se zužuje.Řetězy jsou částečně pod sněhem,což znesnadňuje pochod.Výjimkou nejsou úseky, kde je třeba použít ruce a být přitom maximálně opatrní. Ke Hrubé Kopě(2166) se postupuje traverzováním svahu pod hřebenem. Polední slunce činí sníh těžkým, ten tvoří na mačkách podkůvky,které je třeba v krátkých intervalech oklepávat, a tím odvrátit nebezpečí uklouznutí.Tri kopy(2136m) jsou zase exponovanějším úsekem, ale od Smutného sedla(1965m) (místa pro stany),je až na Plačlivé(2125m) terén jednodušší. Následuje poslední těžký úsek na Ostrý Roháč(2087m), především v jeho vrcholových partiích,které je třeba překonat velmi rozhodně, při vší soustředěnosti. Sestup s O.Roháče je příkrý a je nejlepší ho absolvovat čelem ke svahu.V Jamnickém sedle(1908)(místo pro stany) definitivně končí exponovaná část hřebene. (Za optimálních podmínek(málo sněhu,dobré počasí) se tato chodí bez použití lana. Lano by však mělo být vždy k dispozici.)(Letos(2003) jsme úsek Jamnické sedlo-Plačlivé absolvovali opačným směrem, a zdál se nám nesrovnatelně jednodušší, než tehdy, záleží tedy vždy na aktuálních podmínkách.) Totálně vyčerpáni pokračujeme ještě na Volovec(2063) a teprve tam stavíme stan.Pomineme-li pár prudkých stoupání(Hrubý vrch(2137), Končistou(1993), Klín(2172)), je již zbývající část hřebene lahůdková. (V sedlech mezi těmito vrcholy se dá bez problémů postavit stany).Ačkoli máme celkem dost,nemůžeme si nechat ujít výstup na nejvyšší horu Západních Tater-2248m vysokou Bystrou.V Bystrém sedle(1960) necháváme batohy, a jen tak nalehko stoupáme v nijak náročném terénu na vrchol…Z Bystrého sedla se vzhledem k naší kondici a představě další noci strávené na hřebenu rozhodujeme sestoupit Gáborovou dolinou, navazující na dolinu Račkovou. (Za příznivého lavinového stupně nebezpečí(tzn.1) nehrozí v kterékoli dolině přímé nebezpečí ohrožení lavinou.Je však vhodné projevit smysl pro předvídavost a podle toho volit sestupnou trasu. Při vyšším lavinovém stupni se pohyb po horách nedoporučuje.) Hřeben jsme chtěli dokončit další rok na to. Nepříznivé počasí nás ale uvěznilo na dva dny v salaši pod Klínom, který se nachází asi v polovině Račkové doliny.Další den konečně vyrážíme vzhůru, nenecháváme si ujít Bystrou, a následně pokračujeme do Pyšného sedla(1791m). Další část hřebene nám není z časových důvodu souzena, tak sestupujeme Kamenistou dolinou, která se zdá být nekonečná, k hotelu Kriván. To ještě netušíme,že „díky“ nepředvídatelným okolnostem budeme za rok stoupat stejnou dolinou do Pyšného sedla, a z něj pak proti zažité trase pochodu po hřebeni přes Plačlivé (s pokusem vystoupit na Baranec(2184m-druhý nejvyšší bod Z.Tater), který se ovšem pro nepřízeň počasí nezdařil) do Žiarské doliny…
Pro forma je třeba uvést,že všechny doliny(kromě Žiarské) jsou v zimním období v důsledku ochrany tatranské přírody uzavřené.