Formality

     Jak už víte z řady internetových stránek nebo z vyprávění známých, je ruská administrativa opravdu jen pro silné nervy a takový den třeba někde na stanici Pohraničníků je dobrodružství samo o sobě.

Náš překážkový běh začal už doma – první byly peripetie s VÍZAMA: Pro vstup do Ruské Federace potřebujete vízum, vydává se na měsíc i více, my jsem měli to měsíční, které stojí ± 1200 Kč, ale pro jeho vydání potřebujete nejdřív pozvánku od fyzické osoby nebo organizace z Ruska nebo si koupit VOUCHER od CK. Využili jsme druhou možnost a u CK RAJBAS nám za 2300 Kč/os. vyřídili pozvánku + vízum + si samozřejmě vzali dost za „ochotu“. U pana ODEHNALA z této CK lze sehnat levně kopie dobrých map. (Konzuláty jsou pak jak v Praze tak v Brně). Teprve s ruským vízem jdete na Ukrajinskou ambasádu (která je už dokonce v Brně na Nerudově ulici) – kde vám do dvou týdnů za ± 1000 Kč vystaví transitní vízum, které vám pak většinou platí 5 dnů před a 5 dnů po termínech ruských víz.

 Ruské vízum se dá prodloužit mezi jinými i v Nalčiku.

 Co se týče koupě jízdenek na vlak, jak jistě víte, je to někdy velká sranda. Abyste nebyli překvapeni jako my (viz. cesta tam), radíme abyste v žádném případě nedávali najevo, že máte problém sehnat lístky, protože pak se už různých místních „mafiánů“ v adidasech – teplákách nezbavíte a jízdenku přeplatíte surově. Když lístky na daný vlak nejsou, určitě zkuste ukecat jednoho z 15 a více průvodčích, který vlak má – zjistili jsme, že za vhodný úplatek se místo najde...... Určitě jestli víte přesná data svého pobytu, není vůbec od věci si pořídit lístky zpět (hodně tím ušetříte).

Místní doprava z Minerálních Vod nebo z Nalčiku je dvojí – buď „maršrutka“ (dodávka), žigul, kombajn atd., za které zaplatíte mnohem více, ale jedete kdykoli si zamanete nebo státní autobus, který jezdí sice 1-2 za den, ale je podstatně levnější.

Povolení a administrativa v Rusku:

Ke vstupu do hor potřebujete povolení od Pohraničníků, které získáte v Nalčiku na Kabardinské ulici. Je to zadarmo, ale doba vyřízení se pohybuje od 10 minut po několik hodin (záleží na tom, jestli akorát není třeba oběd, druhý oběd, velitel tam není, atd.). Nezapomeňte na to, že je to úřad a ještě k tomu vojenský – prostě to chce trpělivost. Hlavně si neplánujte příjezd tak, abyste tam nebyli v pátek odpoledne, nedejbůh o víkendu! Četli jsem spoustu vyprávění o 3 nocích strávených v centru Nalčíku ve stanech.....

Nevím proč to u nás na Internetu není, ale fakt je velmi dobrý nápad si udělat už doma seznam všech účastníků se všemi iniciály a hlavně se všemi místy, která hodláte navštívit (podrobně), protože pak ho všude možně (OVIR, Pohr.) budete potřebovat a psát na toaletní papír někde na chodbě úřadu...

 OVIR byla pro nás třešnička na dortu – měli jsem tip, že se vše dá vyřídit v Nalčíku – není to pravda!! Jeli jsme na těžký prachy (a nakonec i papíry řidiče) přes celý Nalčík (je to 600-tisícové město!) na druhý konec, kde nám prďola na OVIRu sdělil, že u něj nic nedostaneme, ale vše se vyřizuje v TYRNAUZ (cestou do Baksanu). Oficiální poplatek je 50 RUR, díky pomoci jednoho kolegy z Polska jsme nakonec nikoho uplácet nemuseli. OVIR je v Tyrnauz přímo v centru na „náměstí s velkou hlavou Lenina“ – tam si nejdřív vyzvedněte šek, který zajdete zaplatit do banky, pak se vrátíte a nastane vlastní prověřování. Opět zde přijde vhod seznam (viz.­ ). Povolení od OVIRu na horách od nás nikdo nechtěl, ale bez povolení od Pohraničníků se ani nehnete! (Parchanti jsou všude). Vstup vlastně do všech údolí na jih od Baksanu jsou na povolení.

Ještě jedna věc: ve vlaku při vstupu do Ruska jsme vyfásli 5 USD/os., prý za „poplatek za vstup“ – no, přiznávám, že jsme asi vyměkli, protože nikdo z ostatních, které jsme potkali, to neplatil. Takže „VYDĚRŽAJ PIONIER“ : - )